Ano, je to tak. Všechno je vážně jinak než bylo, je a mysleli jsme si, že bude. Před třemi lety jsme se v článku Where is our mind rozepsali o tom, kde nás to zrovna táhne a že den je vlastně dost kratičký na to, aby byl člověk tak moc online. To platí furt, v téhle sluneční soustavě to už nevymyslíme jinak, ale i tak se chceme zkusit našemu blogu ještě po věnovat, jen trochu jinak. Bylo nám dáno těch čtyřiadvacet hodin a do nich si musíme vmáčknout a rozkouskovat náš život. Tady si vždycky vzpomenu na slova Jacka Kerouaca a jeho
„Život je posvátný a každá chvíle v něm je vzácná.“
A tak mi z toho vychází, že když člověk něco chce, tak si má za tím jít. Když jsme si kupovali byt na okraji Prahy, mysleli jsme si, že je to, když ne na furt, tak na minimálně hodně dlouho. Měli jsme oba dobrou práci, za léta v Praze si našli nové přátelé, známé i neznámé a založili rodinu. První psík, ok, s ním jsme přišli na to, že se teda umíme postarat taky o někoho dalšího, pak přišla na svět Rozárka a o dva roky později i Jáchym.
Jsme teda kompletní, po třech letech budování zahrady, ladění interiéru a sumasumárum fakt hodně práce to vypadalo, že máme konečně hotovo (to berte fakt s nadhledem, hotovo není nikdy, ale víte jak to myslím). Zkrátka to vypadalo, že po té dřině fyzické i psychické si můžeme dát konečně trochu oraz a začít se věnovat naplno rodině, šperkovat si zahrádku, procestovat naši zemičku a vlastně celý svět.
Ale ono to nějak nebylo vončo. Vznášel se tady takový stín pochybnosti, kdy jsme se sami sebe ptali „Fakt tady chceme strávit zbytek života?“ Pod tady chápejte, satelitní městečko v tak akorát velkém městysu, který je od Prahy fakt jen pár minut autem. Byt se zahradou jako příjemný kompromis mezi domem a klasickým bytem. Měli jsme tam vše, zázemí pro děti, v Praze obrovské vyžití pro nás i děti. V okolí Prahy bylo přitom také stále co objevovat, hodně jsme toho našli a ještě více na nás ještě čekalo.
V člověku se však mění priority a ty se v nás po deseti letech žití v Praze a na jejím okraji teď změnily o třistašedesát stupňů. Našli jsme se například v zahradě a takovém tom budování hnízda všeobecně, udělali jsme si v něm takový náš malý kousek ráje, ale těch dvěstěšedátsedum metrů čtverečních zahrady nám tak nějak nestačilo, v hlavně jsme už měli mnohem větší projekty. Jasně, je plno lidí, kteří by raději žili v bytě ve velkoměstě a já je moc dobře chápu, má to své přednosti a život je i více bez starostí. My to máme však trochu jinak. Teda trochu více jinak, chceme do života taky více pohody a její definice je u nás úplně někde jinde. Pak tady byla taky rodina. Ta zůstala na severní Moravě a rodinu máte jen jednu že jo? Když děti rostli a viděli prarodiče jednou za měsíc či dva, přišlo nám to nějak líto. Takhle si naše dětství nepamatujeme. A těch dalších důvodů bylo samozřejmě více a více a když jsme si to poskládali a dali dohromady, tak jsme přišli na to, že je čas na velkou změnu. I když s těžkým srdcem, po deseti letech budování vztahů, sbíraní zážitků, které se do vás fakt zapíší a třech letech budování domova.
A řekli jsme si, že si najdeme nový domov. Domov obklopený přírodou, zároveň s příjemným dojezdem k našim rodinám. Útočiště, ze kterého můžeme na všechny strany uskutečňovat naše dobrodružné výpravy. Řekli jsme si, že dětem prodloužíme takové to skutečné dětství, na které budou vzpomínat celý život. Život na venkově. Budou moci lézt po stromech, běhat po loukách a hrát si v potůčku. Doma vyběhnou na zahradu a budou zobat jahody, maliny, rybíz a všechno možné jedlé.
Přemýšleli jsme, jak by měl takový domov vypadat, snili jsme o něm, až jsme si ho vysnili. Vyšlo nám tedy, že nejlepší řešení bude, když si ho od základů vymyslíme a postavíme. Pak to šlo rychle. Na jaře inzerát, mezitím hledání stavebního pozemku, hledání stavební firmy, podpis smlouvy, v létě už prodej bytečku a stěhovačka na čas ke tchýňce na severní Moravu.
A tak jsme tady, už rok bydlíme v Opavě, za ten rok se toho stalo opravdu mnoho, spíše fakt moc. Našli jsme skvělou stavební firmu, se kterou budeme stavět naší dřevostavbu. Pozemků jsme objeli jen pár. Ono jich totiž až tak moc nebylo, teda bylo, ale měli jsme trochu specifická přání na to, jak by měl vypadat.
Až jsme ho našli, na samém úpatí Oderských vrchů. Stáli jsme tam a věděli, že je to ono. Že tady si chceme vybudovat náš domov.
A jak to bylo dále? O tom příště. Náš blog teď dostane úplně jiný rozměr, jiné zaměření a taky nový jméno. Nad ním ještě přemýšlíme, tak snad brzy. Tímto článkem tedy děláme tlustou čáru.
Budeme psát o rodině, designu, zahradě, o dobrém jídle a o našem novém domečku. Budeme tady hodně stavět, od úplných základů domu po navrhování zahrady. Začínáme totiž doslova na totálně zelené louce a bude to fakt jízda.
Všechno je totiž jinak a začínáme psát úplně novou kapitolu našeho života.
- srpna 01, 2021
- 1 Comments